Katka Gasmanova

Momentalne jsem v Guatemale, coz je jedna z nejchudsich zemi ve Stredni Americe, i kdyz bych rekla, ze Nikaragua je jeste chudsi. Nadherna zeme, zatim jsem tady jen par dni, asi 10. Prvni tyden jsem stravila ve meste Antigua, o kterem jsem na sve ceste slysela tolik. Popravde receno me tohle mesto trochu zklamalo. Ale nemyslim si, ze je to chyba toho misto, ale spise, ze uz jsem toho videla tolik, takze me jen tak nic neprekvapi. Ne, ze bych si novych mist nevazila, ale uz vse beru s rozumem. Ale na druhou stranu, jsem tam potkala skvele lidi, neuveritelne pratelske, sice ne mistni, ale oni promenili muj tyden v jeden obrovsky zazitek a mejdan. Ani se mi nechtelo odchazet. Ted se nachazim ve meste Xela, coz je zkracenina pro Quetzaltenango. Je to skvele mesto, po dlouhe dobe plne kultury, kazdy den je v mnoha barech ziva hudba, da se najit spousta mist, kde promitaji filmy. Zatim jsem tady jen dva dny, ale myslim, ze se mi tady bude libit. Rozhodla jsem se zde pronajmout ubytovani. Na chvili zpomalit, usadit se, najit nejakou dobrovolnickou praci.

Totiz kdyz jsem byla v Nikaragui tak se moje telo opet prihlasilo a asi bylo na me hodne nastvane. Zrovna jsme byli ve meste San Juan del Sur, coz je totalne mesto zijici nocnim zivotem a surfingem. Za poslednich par tydnu jsem toho moc nenaspala. Druhy den pote co jsme tam dorazili jsem rano vstala, byla uplne v pohode, zasli jsme do mistni kavarny na vybornou snidani a nasledne sli zpatky do hostelu. Jakmile jsem se priblizila k nasemu pokoji najednou jsem byla neuveritelne slaba a ospala a malem jsem ani nedosla do postele, temer cele odpoledne jsem prospala. Kolem pate jsem se probudila a byla na sebe nastvana, ze jsem promarnila temer cely den a i kdyz mi jeste nebylo uplne dobre, rozhodla jsem se alespon projit po meste. Jenze jsem byla ve velkem souboji se svym telem, to kdyz zjistilo, ze jsem nesmirne palicata se rozhodlo mi dokazat kdo tady vladne. A tak kdyz jsem se prochazela po mistnich ulickach jsem z niceho nic upadla na zem. Nic se mi nastesti nestalo, ale ja si uvedomila, ze je cas trochu zpomalit a doprat si odpocinek. Sice mi to vydrzelo jen dva dny, ale myslim si, ze i ty se postarali a dobrou regenaraci.

Nikaragua se stala jednou z mych nejoblibenejsich zemi. Nejsem schopna si vybrat jen jednu zemi, ale kdyz se me lide ptaji, ktera ja ma nejoblibenejsi, vetsinou odpovim, ze mam ctyri - Island, Dominikanskou republiku, Kolumbii a Nikaragui. Je to nadherna zeme, clovek vidi tu chudobu, ale na druhou stranu take lidi, kteri tomu statecne jdou vstrict. Mistni lide jsou jedni z nejpratelstejsich jake jsem kdy potkala. Vetsinou jsem cestovala s partou sedmi lidi, takze jsem bohuzel nemela moznost zkusit praktikovat spanelstinu, ale na mou posledni zastavku v teto zemi jsem se vypravila sama. A jsem za to moc rada. Odjela jsem do mesta Leon, potkala spoustu mistnich lidi, takze se ma spanelstina posunula o malilinky krucek vpred. A dokonce jsem s mistnimi lidmi ukuchtila skvelou polevku, iguani polevku. Ano, jeste ted se citim hodne provinile, ale musim priznat, ze to byla nejlepsi polevka jakou jsem kdy mela. A to jsem si myslela, ze se ze me stava vegetarian. Ted to zni trochu smesne. :) Taky jsme vyrazili na ostrov, Isla de Ometepe, ktery se nachazi na velkem jezere a byl zformovan pred mnoha lety dvemi sopkami. Jednu z nich jsme se pokusili zdolat. Teda, byla to fuska, ale stalo to za to.

Pani, ktera mi navrhla, ze mi udela iguani polevku byla nesmirne mila. Byli to velmi chudi lide, ale o to vice pratelsti. Nakonec jsem se rozhodla ji dat par penez na to, aby mohla zacit prodavat hot dog a vydelat si nejake penize. Nejvetsi problem je, ze mistni lide chteji pracovat, ale proste nemuzou, protoze nemaji jak ziskat pocatecni kapital. A ono nejde o zadne velke sumy. Dala jsem ji 200 cordobas, coz je asi 10 dolaru, no, uz jsem tolikrat utratila 10 dolaru za velke blbosti a tohle me nezabije. Navic dalsi den jsem se vydala opet na namesti, abych se presvedcila, ze tyto penize opravdu vyuzila k ucelu ke kteremu jsem je poskytla. A mela jsem velkou radost, ze ano. Ja zastavam nazor, ze lidem se nemaji davat penize pro nic za nic, protoze tim jim vubec nepomuzeme. Myslim si, ze zpusob, kterym jsem Marii pomohla byl spravny. Ted muze pracovat a sama na sebe a sveho syna si vydelat penize. Navic moje zkusenost s davanim penez druhym lidem je uz dlouhatanska a vzdycky byla spatna. Treba v Paname jsem poskytla $25 cloveku, ktery si hral na nekoho jineho nez byl. Mrzi me to, ne kvuli penez, ale kvuli tomu, ze uz se v teto oblasti pomalu menim a az jednou narazim na nekoho kdo tu pomoc bude opravdu potrebovat, tak budu vahat a mozna mu financni pomoc neposkytnu, jen kvuli temto spatnym zkusenostem.

Treba kdyz jsem jeste byla v USA tak jsem pujcila penize jednomu cloveku, ktereho jsem moc neznala, bylo to myslim 300 nebo 400 dolaru. Kamaradi me tenkrat silene servali, ale ja si nemuzu pomoct. Vzdycky si rikam, ze jde jen o blbe penize. A samozrejme nejsem tak naivni, ze ocekavam tyto penize zpet. Dam je a doufam, pokud neprijdou, neprijdou. Ale tohle byl prvni a zatim posledni pripad kdy se vratily. Moje nejhorsi zkusenost byla jeste predtim nez jsem zacala tento vylet a ja prisla o $1500. Docela dlouho mi trvalo se pres to prenest, ale z hlediska toho, ze nekdo znicil divci sen. Nakonec jsem se nedala a nejak se pres to prenesla. I kdyz ted si rikam, kdybych mela tyto penize tak bych mohla ukoncit svuj vylet na Kube, to by byla krasna tecka. Ale musim ho ukoncit v Mexiku, coz prece taky neni spatne. :) Navic spousta lidi rika, ze Mexiko patri k jejim oblibenym destinacim. Jedna vec, ktera me tehdy poradne nakrkla bylo to, kdyz jsem si uvedomila kolik tydnu jsem jak blbec stravila v Tescu a pak ty penize dala nekomu kdo si je ani nezaslouzil. Ale ted uz to nevratim.

Jo taky vam musim rict o tom, jak jsme sjizdeli aktivni sopku. Zazitek jak blazen. Sopka neni jako kopec, je to temer kolme, takze kdyz jsem se podivala z vrcholku dolu, skoro jsem myslela, ze se otocim a sejdu si to zpet po svych. Ale tato prilezitost se mi uz nemusi naskytnout, a proto jsem prekonala svuj strach a sopku sjela na prkne specialne upravenem pro tuto prilezitost. Proste bomba.

Behem meho vyletu jsem zjistila spoustu svych limitu a naucila jsem se bat, docela me to desi, nechci tyhle vlastnosti mit a nechci vedet o svych limitech. Jako treba kdyz jsem nebyla schopna skocit bungee. Je to zvlastni, byla jsem schopna udelat vsechny ostatni skoky ci atrakce, ale bungee ne. A navic jsem se vubec nebala, proste jsem tam nahore stala a neco mi rikalo, ze skocit nemuzu. Nasledne jsem dosla k myslence, ze to muze mit nejake vazby s mym bratrem. No nic, priste vyzkousim skydiving a po teto zkusenosti to zkusim znova. Ja proste nemam rada, kdyz neco nevyzkousim. Je uplne v pohode neco nemit rad, ale clovek by to mel nejdrive vyzkouset, aby ziskal vlastni zkusenot a potom se rozhodnout zda to bylo poprve a naposled nebo v tom bude pokracovat dal.

A zase se mi jednou vyplatilo, ze jsem Cech. Kdyz jsem byla v Granade, Nikaragua, tak se hral pratelsky zapas Cesko-USA. S mymi americkymi kamarady jsme zasli do mistni hospudky fotbal sledovat. Jeden z nich mel neustale pitome kecy ohledne Cechu. Nebyli jsme schopni naladit stanici na ktere se fotbal vysilal, a proto jsme o prubehu nic nevedeli. Ale prece USA nemuze trumfnout Cesko ve fotbale, to bych se snad i za nasi zemi stydela. :) A tak jsme popijeli az mi dosla trpelivost a rozhodla jsem se s nim uzavret sazku. Podoba sazky byla jen na me. Protoze jsme vsichni byli uz trochu veseli, rozhodla jsem se placnoust si na striptyz. :) Cim zeme prohraje zatanci svudny tanecek. Musim rict, ze jsem se cestou domu klepala. Nahoda se muze stat vzdycky. Pri vstupu do hostelu jsme oba bleskurychle skocili k pocitaci a jak jsem si oddychla, kdyz jsem zjistila vysledek 4:2 v nas prospech. I kdyz jsem se musela divit jak je mozne, ze nam Amici dali dva goly. A tak se mi cesky tym postaral o zajimavy vecer. :)

Blaznivych veceru tady mame spousty, o nekterych nemuzu psat a o nekterych se snad nemuzu zminovat ani a v primem kontaktu. :) Ale niceho nelituji a jsem vdecna za vse, co na sve ceste zazivam, lidi, ktere potkavam a jsem proste stastna. Treba nedavno mi hrablo kdyz jsme se vraceli vecer domu, asi kolem jedne rano a ja se rozhodla, ze to pro me jeste neni hodina na spanek. Vsichni ostatni sli spat a ja si sla zabehat, i kdyz behani nesnasim. :) Jenze majitele hostele dali pred branu draty, takovy ten drateny plot. Ale to me prece nemuze zastavit. Dodnes nachapu jak jsem tim prolezla, navic v dlouhych satech, ktere jsem si tim padem trochu potrhala. Ale rano jsem se musela smat az jsem se za bricho popadala. I dite by melo problem tim prolezt. Jenze clovek kdyz ma par drinku v sobe dela veci nad kterymi zustava rozum stat. I kdyz ted v Xele jsem prolezla malym oknem pro zvirata. Bez pritomnosti alkoholu. :) Rikala jsem si, kdyz jsem prolezla ostnatym dratem tak uz zvladnu vsechno. A taky ze jo. Navic prislib piva byl hodne motivujici. Zadne sklo se nerozbilo a vsichni vcetne me jsme zustali stat s pusou dokoran, jak se mi to jen mohlo povest.

Vim, ze nadpis tohoto prispevku vubec nedava smysl :) ale ja chtela abyste vedeli, jak moc mam tohoto genialniho umelce rada. Kdo ho nezna, tak si rychle najdete jeho hudbu. To mi pripomina, pred par dny jsem svym kamaradum predvedla predstaveni v podobe jedne pisne stale dokola, bylo mi receno, ze asi 20x :) Scientist (Coldplay) je proste nadherna pisnicka a ja odted odmitam hrat cokoliv jineho. :D

Tak ja frcim, za par minut mam pohovor na dobrovolnickou praci :) Moc se tesim

Mejte se krasne, preji vydarene leto