Spousty zazitku
Den se nam krati a ja mam problemy se vstavanim. Kdyz ono je opravdu tezke vstanout z postele kdyz je venku tma, i kdyz je treba uz pul jedenacte. Spat se mi ani nechce, ale vstanout do takove tmy je priserne.
Od doby co jsem na Islandu muj ucet za telefon neni priznivy a tento mesic tomu nebude jinak. Minuly tyden jsem volala americke rodine, protoze se mi uz delsi dobu neozvali. Chtela jsem se ujistit, ze je vse v poradku. Jako zakon schvalnosti vzdy, kdyz se rozhodnu kam pojedu dal, zacne mi volat spousta lidi, ze chteji abych prijela k nim. Ale ja uz se rozhodla. Hovor trval asi 15 minut a po jeho skonceni jsem citila obrovskou radost. Dozvedela jsem se blizsi informace o nasi dovolene na Floride. Budeme bydlet v dome na plazi jen nekolik desitek kilometru od Disney worldu. Kdyz si vzpomenu jak mi loni zarily ocicka pri navsteve Legolandu v Anglii, uz se nemuzu dockat. Jen nevim, jestli bych mela takhle kricet do sveta, ze sve 21. narozeniny oslavim v Disney. :) Klaudie mi taky rekla, ze pozdeji planuji cestu do Las Vegas a Californie, kde bude mit asi dva dny konferenci a potom by zde chteli nekolik dnu zustat. Navrhla mi, ze muzu jet s nimi nebo si na tuto dobu naplanovat vlastni program. To, ze me pozadala abych zustala na delsi dobu nez jen do zari se skoro bojim zminit. Snad si tohle neprecte moje mama, protoze by me uz asi dala k adopci. :) Ale tohle vsechno je jeste daleko, a proto pomerne zbytecne resit. Jen vedet, ze tato moznost tady je. Navic jsem zjistila, ze vzdelani na Islandu je bezplatne bez ohledu na vek, takze si skolu muzu pozdeji dodelat treba tady.
Na chvili jsem mela novou praci. Na hotelu ted nemame skoro zadne hosty, casto vubec nikoho, takze se flakam tak moc, ze uz i me to vadi. Proto jsem na jeden tyden jezdila k brachovi od Ragnara, ktery ma spolecnost s dobrotkami. Pomahala jsem pripravovat sladkosti pro deti na Vanoce. Zjistila jsem, ze Islandane maji 13 Santa Klausu, on to asi neni uplne Santa Klaus, ale neco podobneho. Kdyz jsem videla obrazky, spise mi to pripominalo certiky. Kazdy den chodi jeden z nich a deti dostavaji sladkosti a drobne darecky az do Stedreho dne. V praci se rozhodli, ze me nauci snidat cokoladu, pry je to moc zdrave. Teda snidat jsem ji odmitala, ale pozdeji bylo tezke odolat. Kdyz se me nekdo zeptal, jestli chci cokoladu a ja odpovedela, ze ne, tak se na me divali jako na blazna a vzdy rekli, ty nechces belgickou cokoladu? No a ja prikyvla. :)
Protoze uz jsem se prestala bat ridit, v dobe volna casto nekam vyrazim autem. Dokonce uz jsem i prekonala strach z velke zodpovednosti kterou mam pokud jsou se mnou v aute jini lide. I kdyz moje otrklost se mi trochu vymstila kdyz jsme jeli z jedne party domu, bohuzel jsem trochu pila. My jsme se nejak nedohodli kdo nebude pit a nakonec jsem rozhodla, ze teda budu ridit ja, protoze pokud se ma neco stat, tak at jsem za volantem. Bylo naledi a my dostali smyk, nastesti jsem auto udrzela na silnici, ale ted uz opravdu chapu, proc nas ucili podrazovat. Asi pred tydnem jsem zjistila, ze na Islandu se muze pit alkohol az od 21 let. Je to divne, kdyz se ucastnim akce na kterou potrebuji listek, vetsinou se me ptaji jestli chci detsky nebo dospely. Na baru po me nikdy nikdo nechtel obcanku. No, ja obcanku vlastne ani nemam, takze pas. :)
A potkala jsem tady Cechy. Pokud se potkame na nejake akci, bavime se spolu, ale jinak je nevyhledavam. Kdyz jsem byla v bazene, seznamila jsem se s jednim Ukrajincem, ktery rikal, ze jsou s nim ve skole Cesi. Chce me s nimi seznamit. Nijak potom neprahnu, ale ani se tomu nebranim. Zjistila jsem, ze bazen je skvele misto na seznameni, vzdycky tam poznam noveho clovicka. Nekdy si jen povidame ve vyhrivce, jindy nekam zajdeme i po bazene.
Jinak koncertiku je stale moc a moc. Myslim, ze o koncerte Sigur Ros uz jsem psala, jen me prekvapilo, ze se konal v docela male hale, asi jako Tatran, ale pry tady vetsi neni. Stavi se zde nova koncertni sin primo v centru Reykjaviku. V prosinci 2009 se mela prestrihnout slavnostni paska, ale ted se kvuli krizi vse pozastavilo, ostatne jako i jine stavby. Kdyz kluci z podia odesli vsichni zacali silene dupat, piskat, rvat, az se cela hala trasla. Trikrat jsme si je privolali zpatky. O vikendu jsem byla na koncerte islandske zpevacky Emilliana Torrini. Nez jsem se rozhodla zda na koncert jit ci nejit, listky uz byly vyprodane. Cena byla pomerne vysoka, ale kdyz jsem zjistila, ze uz nejsou moc jsem tam chtela jit. Ono to tak byva, clovek chce nejvice to, co nemuze mit. Napsala jsem spouste lidem a zahadnym zpusobem ziskala telefonni cisla na dulezite osoby. Ja nevim jak to delam, ze se k nim vetsinou dostanu. Listek jsem dostala, teda jen jeden, vic uz pry sehnat opravdu neslo. Ale i tak jsem byla spokojena. V Britanii je ted jeji pisen Jungle drum na prednich prickach hitparad, takze predpokladam, ze i ceske radia ji hraji. Ma krasny hlas a asi je to vesela kopa. Mezi pisnickami hodne povidala a vsichni se smali, ja bohuzel nerozumela. :) Z jinych koncertu se mi treba hodne libilo Guns n roses rival. Kdybych zavrela oci, uverila bych, ze jsem na koncerte tech pravych hudebniku.
Rozhodla jsem se neco napsat o Islandanech. Z meho pohledu jsou to velmi pratelsti lide, domluvit se anglicky neni zadny problem. Ale kamaradi, co uz tady ziji dele o nich tvrdi neco jineho. Proto rada zustavam v ruznych zemich jen na chvili kdy clovek vstrebava jen ty hezke veci. Ale je pravda, ze si ostatni lidi nepousti prilis k telu. Kdyz se s nekym zakecam na baru, vse je v pohode, ale uz se vetsinou nesejdeme. Treba se zase vidime na jine party, ale je to trochu jine nez s ostatnima. Nicmene, me to vubec nevadi.
Kdyz s necim souhlasi tak s oblibou rikaji JAU JAU. To se mi moc libi. A kdyz nerozumi, tak reknou HA, ton hlasu musi jit dolu. Dekuji se rekne takk, prijde mi to trochu jako kvak. :) No spise to znamena dik, dekuji je takk fyrrir. Dobry den ci dobre odpoledne nijak nerozlisuji, ale maji snad pet moznych zpusobu jak se vyjadrit. Vse je nejspise podmineno tim, ze zijou na ostrove, proto se snazi pevne drzet svou komunitu a nikoho do ni nepustit.
Minuly patek moji pratele usporadali besedu o Tibetu. Bylo to moc zajimave. Prisel za nami Tibetan a vykladal nam, jake to tam doopravdy je, protoze Cinska vlada se snazi vse ututlat. Byla jsem moc rada, protoze se musim priznat, ze jsem toho predtim o Tibetu moc nevedela. Taky jsme si pousteli jeden dokument, ktery natocil zahranicni novinar. Vystavil se tak velkemu nebezpeci, ale opravdu nechapu, ze kdyz vysly na povrch otresne veci, ktere se tam deji, stale nikdo nezasahl. Na jednu stranu je obdivuji a myslim si, ze druzi by si z nich mohli vzit priklad za to, ze nechteji pouzivat nasili ci jine agresivni techniky k ziskani samostatnosti, ale bohuzel jsem toho nazoru, ze mirovou cestou toho nikdy nedosahnou. Alespon ne v nejblizsi dobe.
Pripadam si tady trochu jako blb. Snad vsichni kolem me mluvi plynule nekolika jazyky. Anglictina, nemcina, francouzstina a islandstina je na dennim poradku. Obcas nekdo italsky, rusky, spanelsky ci portugalsky. Do toho ja koktavou anglictinou a o tom, ze jsem kdysi trochu mluvila francouzsky radeji nikomu nerikam. Ale vse se da zmenit, treba uz ted v Americe. Planuji, ze si ve skole vyberu prinejmensim anglictinu a francouzstinu a pozdeji mozna spanelstinu, tu se chci ucit uz dlouho.
Spousta galerii, muzei, vystav, ale treba i koncertu jsou bez poplatku, vzdy me to dost prekvapi, ale stejne penize, ktere usetrim za vstup potom utratim jinde. Piti alkoholu zde bylo donedavna zakazano, nyni je na nej vysoka dan, aby se zabranilo masivnimu prodeji.
Uz mam koupenou letenku, tentokrat se zastavim v Amsterdamu. Uz se tesim, snad mi pocasi bude prat. Jako mala jsem tam byla, ale uz si to opravdu nepamatuji. Nejprve jsem chtela znovu letet pres Kodan, ale pravdepodobnost, ze se tam ztratim uz neni tak velka, a proto to pro me neni tolik dobrodruzne. :)
Vylety samozrejme stale podnikam a moc si to uzivam. Navic ted kdyz jezdim v aute, tak si muzu zastavit kde chci a kochat se. V posledni dobe jsem si asi nejvic uzila kdyz jsem byla na moste, ktery stoji na rozhrani dvou litosferickych desek, Americke a Evropske. Skakala jsem ze strany na stranu a bavila se tim, ze jsem chvili v Evrope a potom zase v Americe. Pripomnelo mi to kdyz jsem jako mala skakala pres cesko-polske hranice a mela z toho ohromnou radost. :) Nebo treba loni pres Greenwich. Je zajimave, jak jedna cara na zemi muze v cloveku vyvolat takove veseli.
Kvuli tomu, ze nepiju kavu si vetsina Islandanu mysli, ze kava v Cesku neni. :) Ale za to v piti Red Bullu predhanim spoustu z nich. I kdyz je pravda, ze ted uz nejakou dobu abstinuji, protoze jsem zjistila, ze je potvurka navykovy. Asi prvni tri dny bez Red Bullu jsem myslela, ze usnu i pri chuzi, ale ted uz jsem pomerne v pohode. Kdyz on za me spal a ja se mezitim mohla bavit. I kdyz od Oleny jsem kvuli tomu dostala pekne za usi. No jo, sestricka.
Od zacatku prosince az do Stedreho dne se kazdy den v Nordic house kona male vanocni prekvapeni. Vystupuji zde umelci, muzikanti, ale treba i spisovatele a jini. Zacina se ve 12:34. Mezi ucinkujicimi je nejspis i Bjork, jenze program neni zverejnen, protoze ma jit vzdy o prekvapeni. Jsem zvedava, jestli budu mit stesti a zastihnu ji. Kdyz jsem sla na tuto vanocni akci poprve, trochu jsem bloudila a nemohla budovu najit. Vedela jsem, ze je nekde v blizkosti Norænna húsid, kde jsem na par koncertech byla. Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsem zjistila, ze jde o tutez budovu. :) Jen nazev je jednou v anglictine, podruhe v islandstine.
Pokud mi to cas dovoli, pridavam se k lidem a spolecne varime vegetarianska jidla, uz jsem o tom myslim psala. Muj kamarad to popsal moc krasne, tohle mi poslal: we do not suffer from the same problems as in america (where this project started), but iceland is headed there. food not bombs is about so much more than being against bombs and war, it is a community project where individuals come together and organize themselves instead of waiting for the selfabsorbed politicians to do their job. It's about reusing what this society throws away without thinking twice. It's totally political, against corruption, ecological destruction and hate. It is for living in coexistance with other people, animals and nature. It's not perfect, and we're not perfect but this idea is, in my opinion, alot better than what is happening today.
Pres mou nechut k internetove komunikaci zjistuji, ze stranky ci programy kde jsem zaregistrovana se stale mnozi, a proto jsem se rozhodla, ze je budu minimalizovat. Nejspise si ponecham jen Facebook a Rajce na fotky. Tyto stranky budu vyuzivat do doby co budu na Islandu, ale potom uz na ne stejne nebude cas. V pracovni dobe budu s malou, takze to nepujde jako ted, ze si v praci treba na hodku sednu k pocitaci a delam si co potrebuji. Proste ji nemuzu rict, tak ted si na pul hodiny tady sedni do kouta a bud hodna. :) No a v dobe volna psat urcite nebudu. Ale myslim si, ze Facebook je dobra volba, sice jsem se tomu dlouho branila, ale pro komunikaci s mymi kamarady, kteri nejsou z Ceska je to vyborne. A kdyz tam treba jednou za den napisu co prave delam, bude to mozna i lepsi a jednodussi nez ted. Nevim jak moc je facebook rozsireny v Cesku, ale nejspis dost, to jen ja jsem internetovy ignorant. Pokud budete chtit, muzete si me najit pod emailem katkagasmanova@yahoo.com
Na hotelu mivame obcas zvlastni hosty. Jako treba ted se stala velmi oskliva vec a to bych nebyla ja, abych se k tomu nepripletla. Bohuzel to ale vypada, ze jsem byla na strane tech spatnych a dalo by se rict, ze jsem jim pomohla utect ze zeme. I kdyz je na letisti v New Yorku odchytli. Ja stale verim, ze nic zleho neprovedli. Snad to tak bude videt i policie, ktera se mnou chce mluvit. Doufam, ze z toho nebudu mit prusvih, abych tady nakonec nemusela nedobrovolne zustat dyl.
