Jdi na obsah Jdi na menu
 


Raj na Zemi

12. 11. 2008

Kdyby se me ted nekdo zeptal jak si predstavuji raj, odpovedela bych, ze nemusim dat volny pruchod sve fantazii, protoze uz jsem ho nasla. Je to Island.

Opravdu, bez jakekoliv nadsazky. Pres den se da cestovat po ostrove, objevovat krasy teto zeme nebo jen relaxovat v mistnich bazenech, zajit do divadla nebo galerie ci jinak travit cas. A vecer po 12 hodine Island oziva, vsude plno lidi, party a prijemna zabava.

Stale si to tady moc uzivam. Kdyz mam cas nebo citim, ze uz je potreba trochu vydechnout a zrelaxovat tak se chodim rochnit do mistnich bazenu. Koupila jsem si permanentku, takze tam jsem minimalne jednou tydne. Uz chapu proc se Islandane dozivaji tak vysokeho veku. Oni se totiz neschazeji jako my v hospudkach, ale ve vyhrivkach. Rano si spousta lidi jeste pred tim nez jdou do prace chodi zaplavat a vecer se tam schazeji s prateli a relaxuji po narocnem dni. V bazenech neni casove omezeni pobytu, a protoze nekde jsou opravdu velke komplexy, da se zde stravit cely den. Ja vetsinou zustavam maximalne tri hodiny. Trochu si zaplavu, potom do vyhrivky, na masaze a nakonec do sauny. Nekde jsou i tobogany.

Vecery vetsinou travim na nejakem koncerte a vikendy jsou rezervovany pro nejruznejsi party. Uz jsem konecne zasla do kulturniho centra kde poradaji schuzky pro cizince. Zadne Cechy jsem sice nepotkala, coz mi ani moc nevadi, ale za to jsem poznala spoustu lidi z celeho sveta. Je dobre najit si kamarady z ruznych zemi, potom pro me nebude az takovy problem se tam podivat. Zatim jsem se zkamaradila s klukama z Portugalska, Litvy, Venezuely a Australie - toho se musim drzet.. :)

1. 11. jsme meli Halloweenskou party, jeste jsem tento svatek nikdy neslavila. Byla jsem na tuto akci pozvana, ale nejak mi uslo, ze jde o Halloween, ale nastesti jsem nebyla jedina kdo nebyl prevlecen. Protoze jsem nemela zadny kostym, ostatni se na me vyblbli. Na oblicej mi napiplali snad vsechno co meli po ruce a vlasy jsem rozcesavala jeste den pote. Ale vecer to byl skvely. Jen ze jsem dalsi den pracovala a jeste jsem rekla, ze chci zacit v devet. Navic jsem mela ridit. Ale aspon jsem vedela, ze nesmim moc pit, protoze den predtim kdyz me o pul devate rano Ragnar probudil s tim, ze budu ridit, nebyla jsem si moc jista, zda bych jeste neco nenadychala.

Prisla jsem domu az k ranu, vlastne uz ani nevim kde jsem byla. Ted jsem nekolik minut vzpominala co jsem provadela a uz vim, byla jsem na koncerte mistnich kapel. Jenze ja ani nevedela, ze budu ridit. Asi jsem to spatne pochopila, ale myslela jsem si, ze Ragnar musi nekam odjet, tak potrebuje abych vstala, aby byl nekdo na hotelu. Rychle jsem se oblekla s ocekavanim, ze mi da telefon a rekne at si jdu jeste lehnout. Jenze kdyz vychazel z domu tak na me mavnul at jdu za nim. Bylo mi trochu divne, proc se me pta, zda jsem si jista, ze mi v tricku nebude zima. Jenze ja nevedela, ze nekam jedeme. Dosli jsme k autu, Ragnar mi dal klice a rekl: 'Jed za mnou.' Ocima jsem sjela na svoje cervene backurky a zaprotestovala, ze v techto botach nemuzu ridit. Do jeho auta pry nepotrebuji zadne specialni boty. No jo, jenze ono by se mi lip ridilo na boso, nez v techto papucich. Ale nebyl cas nic promyslet nebo vyzkouset. Ragnar jel silenou rychlosti, nekolikrat jsem ho ztratila, potom zase nasla az jsem se ocitla nekde uprostred Islandu, sama. Ja nevedela kde jsem, jak se dostat zpatky, navic jsem byla bez ridicaku, v backurkach, bez telefonu a moje ridicske umeni bylo na bode mrazu. Jeste tak mit malo benzinu a vtipna historka je na svete. Na chvili jsem zastavila u cesty, parkrat vydechla, pustila si nahlas radio a vyjela smer Reykjavik. Do hlavniho mesta nebylo zas tak tezke se dostat, jen ty ukazatele. Kdyz se dalo sjet ze silnice, tak az na posledni chvili se dalo precist kam vede, ale to uz jsem odbocit nestihla. Snazila jsem se vyhnout vsem mestum, at nejezdim pres centrum, protoze jsem si jista, ze teprve tam bych se opravdu ztratila. V Reykjaviku me cekala jeste asi 30minutova okruzni jizda, protoze jsem nevedela, jak se dostat k nam na hotel. Vsude same jednosmerky. Jeste, ze jsem mela to radio. Hlavne nenabourat, rikala jsem si. Kdyz jsem dorazila na hotel, byla jsem jeste mirne v soku. Ragnarovi se omluvila a snazila se mu vysvetlit, ze nemuze ode mne ocekavat, ze budu jezdit stejne dobre jako on, ktery ma nekolikalete zkusenosti. Rekl mi, ze jezdim dobre. To se mnou v aute asi sedel jiny clovek, kdyz jsem ridila u letiste. Navic mi oznamil, ze musime jeste nekam zajet. Teda, myslela jsem si, ze si ze me dela srandu. Snazila jsem se branit co to slo, ale potreboval abychom jeli dvemi auty, takze se z toho nedalo vyvliknout. Tentokrat jsem se ho drzela a zjistila jsem, ze muj strach z rizeni je asi prekonan. Ja vlastne ani nemela cas se bat. Zacalo nam silene prset, klickovali jsme mezi auty, nase rychlost byla opravdu silena a ja najednou zjistila, ze si to zacinam uzivat.

Mimochodem teprve asi pred 14 dny si Ragnar udelal ridicak, 10 let jezdil bez nej. To vysvetluje proc vse bral s takovym nadhledem.

Je to toho vic co musim prekonavat. Treba opravdu nerada s nekym mluvim anglicky pres telefon. Ale jelikoz ted vetsinu me prace tvori administrativni povinnosti ci obmena stranek na internetu, nic jineho mi nezbyva. Obcas jsou to celkem stresy. Jako treba kdyz jsem mela zmenit webove stranky hotelu nebo aktualizovat informace o nasich pokojich na strankach cestovnich agentur. Jenze ja vubec nevim jak se to dela. A navic to vypada, ze Ragnar taky ne. V papirech a smlouvach je hrozny zmatek, coz mi taky nepomuze, partnerske firmy jsou vetsinou celkem neochotne, takze shanim pomoc treba nekolik dni a pak zjistim, ze stacilo znat jen nase prihlasovaci jmeno a heslo, ci naseho manazera, ktery nam ma pomahat se vsemi problemy. To by ale nekdo musel tyto informace vytisknout a dat je tam, kde maji byt. Pak jsme z toho otraveni vsichni. Treba ted jsem potrebovala zmenit a taky potvrdit urcita data o nasem hotelu u jedne velke spolecnosti, tri dny jsem obvolavala linky po celem svete a snazila se nekoho sehnat. Marne. Pak mi prisel e-mail od viceprezidenta firmy, ze se mi moc omlouva za problemy, ktere zpusobily a mou zpravu preposila nasemu manazerovi. Coze my mame osobniho manazera? V zadnych papirech, ani ve smlouve jsem o nem nenasla ani zminku. Kdyz se mi tento pan ozval, nenapsal mi zrovna moc hezkou zpravu, ale chapu to. Nevim, jak jsem se dostala az ke kontaktu na viceprezidenta podniku, ale jsem si jista, ze od nej dostal pekne za usi.

Objevila jsem, ze v mistnim centru pro mladez je kazde utery odpoledne Drum show. Uz jsem tam dvakrat byla. Je to paradni, hrajeme na africke bubny ci jine hudebni nastroje pokud jsou po ruce. Ze me se snad nakonec stane bubenik. Sice mi to zas az tak moc nejde, spise delam jen krovi ostatnim muzikantum, ale to mi nevadi, uzivam si to.

V nedeli jsem byla v Blue lagoon. Waw, opravdovy balzam pro telo i dusi. Vydrzela jsem tam cele odpoledne. V bazenu je 6 milionu litru morske vody, ktera se meni kazdych 40 hodin plus obsahuje jine mineralni latky. Vzhledem k tomu, ze se voda meni tak casto nepridava se do ni chlor. Na pusu jsme si piplali ruzne prirodni masticky, nechali se masirovat a to nejen profesionalnimi masery, ale i mensimi vodopady. Zasli jsme do sauny nebo jen odpocivali na lehatkach.

Podnikla jsem pomerne rozsahly vylet po jiznim pobrezi ostrova. Pripadala jsem si jako v pohadce, je to uplne jiny svet. Vedeli jste, ze plaze na Islandu jsou cerne? Ja ne, vypada to zvlastne. Kdyztak se muzete mrknout na fotky. Videli jsme nekolik vodopadu, jeden prosli cely dokola takze jsme chvilemi byli jak pod sprchou. Meli jsme skveleho pruvodce, ktery byl moc ochotny a vypravel nam spousty zajimavych veci. Moc me potesilo, ze neslo jen o pasivni vylet, kdy se sedi v autobuse a okoli je pozorovano z okna. Prosli jsme ruzne stezky a ostatni cestujici se mi smali, ze jsem jak kamzik. Vzdycky kdyz jsme nekam prijeli, hopsala jsem po skalach a chtela dosahnout nejvyssiho mozneho vrcholu, abych mela co nejlepsi vyhled. Taky jsem se snazila dojit az na okraj vodopadu, obcas to bylo fyzicky velmi narocne, ale ja se nevzdavala. Nektere cesty byly pro autobus prilis uzke, vubec bych se nedivila kdybychom sjeli dolu. A kdyz jsme jeli k ledovci, tak jsme museli prekonat nekolik rek. Ridic, ktery byl zaroven i nasim pruvodcem, nas utesoval, ze je zkuseny a vi, jak nas bezpecne prevest. Nastesti se povedlo. No a nakonci nasi cesty jsem pochodovala po ledovci. Skvely zazitek. Cestou zpet jsme jeste meli poruchu na aute, spatne fungovalo dobijeni, takze jsme asi 30 minut cekali na pomoc. Chvili jsme si kratili hledanim polarni zare, ale bohuzel jsme nic nespatrili.

Od minuleho patku v Reykjaviku probiha Unglist 2008. Je to uzasne, stale jsou tady ruzne festivaly, a proto je porad co podnikat. Akorat potom mivam problem s tim, ze nevim na kterou akci jit a kterou vynechat. Tento festival je vyjimecny, nespecializuje se jen na jedno odvetvi kultury, ale kazdy den je venovan necemu jineho. Samozrejme probihaji koncerty a to ruznych zanru, divadelni predstaveni, ale taky treba soutez v break dance, tanecni predstaveni, ruzne akce v bazenech a jeden vecer je venovan uceni verejnosti ruznych tancu. Byla jsem na divadelnim predstaveni v Opere. Budova je teda nic moc, uvnitr to spise vypada jako v kine, coz me trochu zklamalo. Predvadeli zde ruzne divadelni soubory a i kdyz to bylo v islandstine, moc jsem se pobavila, protoze herci byli skvely. Kdyz jsem se byla kouknout na soutez v break dance, zahadnym zpusobem jsem se ocitla na nabozenskem setkani. Nastesti jsem po par minutach pochopila o co jde a potichoucku uprchla.

Minuly vikend byl na programu filmovy festival, politicky filmovy festival. Sice jsem vsechny filmy nestihla, ale ty co jsem videla byly moc zajimave. Poradatele mi sdelili, ze si filmy pozdeji muzu pujcit z jejich knihovny, tak doufam, ze na to bude cas.

Nevim proc, ale vzdycky kdyz nekam prijedu, tak se az prilis ochotne nabizim, ze rodicum uvarim nejakou ceskou specialitu. Treba v Anglii jsem suverene prohlasila, ze jim prichystam knedlo, vepro, zelo. Nastesti jsem se z toho sikovne vymluvila a vse bylo zapomento, ale na Islandu me cekal gulas. Samozrejme, ze na tom neni nic az tak tezkeho, jenze tady nemaji skoro zadne koreni ktere je k tomu potreba. Kdybych to varila jen pro sebe, tak tam dam vsechno co mi prijde pod ruku, ale kdyz jsem varila i pro ostatni, chtela jsem at je to alespon trochu jedle. Nakonec to dopadlo dobre, az jsem byla prekvapena. Rodice me pochvalili a ja v oparu vitezstvi slibila, ze jim priste ukuchtim knedliky. Sice nevim jak, ale dokud to nemusim delat, nebudu si s tim lamat hlavu.

A co se tyce financni krize, tak jak asi vsichni vite Island zasahla dost. Nemuzu to moc posoudit, protoze zeme zkrachovala den predtim nez jsem prijela, takze nevim, jak to zde vypadlo. Jen vim, ze treba 1 euro se pohybovalo okolo 60 islandskych korun a ted je snad 150, dolar to same, ten navic stale stoupa. Hodne se propousti, samozrejme nejprve cizinci, hlavne Polaci, tech je tady moc. Platy se snizuji, ceny zvysuji. Ale Islandane jsou stale docela optimisticti. Ale neni se cemu divit, jejich vlada se o ne dobre stara. Byla jsem hodne prekvapena, kdyz jsem zjistila co vsechno pro ne dela. Maji zde obrovske jistoty, nemusi se bat o sve stari, pokud maji problemy, jsou zde lide, kteri se jim snazi pomoci, nikdo nezustane sam. V novinach se casto objevuji clanky s nadpisy, 'Budeme schopni mit znovu rady Americany?', vse je vetsinou zakonceno virou, ze ano. Protoze jim urcite brzy zacne chybet. Vsichni verili a doufali, ze novym prezidentem se stane Obama, tak uvidime co noveho nam prinese. Jinak je zde docela problem smenit islandskou korunu na euro. Vlada se jich snazi udrzet co nejvice, aby meli penize na zaplaceni pujcky. Pokud si nekdo chce smenit euro, musi se prokazat letenkou a lze vymenit 50 000 ISK, i kdyz ted se to uz myslim zvedlo na 200 000 ISK, coz je asi 24 000 Kc. Ale pro rodiny, ktere zde vydelavaji a posilaji penize domu je to problem. Spousta lidi odchazi, ale Islandane nejsou prilis postizeni, spise pristehovalci. Vetsina Islandanu zije z pujcek, coz se jim ted vymstilo. Vzhledem k tomu co se stalo ted musi platit o 50% vice. To znamena, ze pokud jejich splatky byly treba 100 000 ISK mesicne, ted musi platit 150 000 ISK a pritom plat maji stale stejny.

23. 11. maji v Reykjaviku koncert Sigur ros. Uz se moc tesim, alespon si muzu doprat krasny darek ke svatku.

Kdyby tak slo prestehovat celou Ostravu a vsechny me pratele na Island, dokazala bych si predstavit, ze bych tady zustala. A to i presto, ze jsem zde v zime, v lete to musi byt jeste krasnejsi. Zjistila jsem, ze v lete se zde teploty pohybuji az kolem 30 stupnu, samozrejme v zapadni casti.

Chtela jsem se prihlasit na kurzy islandstiny, ale pak jsem si to rozmyslela. Uz ted si skoro nic nepamatuji z rectiny, takze by to asi byla ztrata casu. I Kdyz mi vcera volal jeden klient, chvili jsem s nim mluvila a az po nekolika vetach si uvedomila, ze na me nemluvi anglicky, ale islandsky. Ja mu odpovidala v anglictine, ale to jsem mu asi musela rozumet. Je to divne. Nejspis jsem v minulem zivote byla Islandan.

Pomalu se zacinam rozkoukavat po dalsim miste kam bych mohla jet. A je mozne, ze uz jsem neco nasla. Radeji to jeste nechci prozrazovat, abych to nezakrikla. Ale jak jste si mozna vsimli je na strankach jedna rubrika ve ktere jeste nejsou zadne prispevky. Vzdycky kdyz pisu neco noveho, tak se na ni koukam a zvazuji zda ji smazat ci ne. Ale vim, ze chci, aby tam zustala. Ceka na me zazitky. Snad se to povede.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář