Katka Gasmanova

Jelikoz uz je vse domluvene, muzu oznamit, ze jedu asi na mesic a pul do Recka. Samozrejme pracovne, ale urcite budu mit dost casu si ostrov poradne uzit a prozkoumat. 

Musim se priznat, ze jsem malem rezignovala. Kdyz jsem napsala mame, ze mi to asi nevyjde, tak me neuveritelnym zpusobem prekvapila. Je muj nejvetsi kritik, takze jsem byla pripravena na mnozstvi vycitek a kritik, ale poslala mi e-mail plny povzbuzeni a pochopeni. Citila jsem, ze se muzu vratit.

Pomalu jsem se zacala pripravovat na cestu zpatky. Rezervovala jsem si predplatne do Bezrucu, vyptavala se znamych, jestli nemaji misto na private, koukala na predmety, ktere bych si mohla na pristi rok zapsat, podala prihlasku na masersky kurz, shanela praci a postupne vyrizovala vse potrebne. Kdyz jsem prochazela stranky s nabidkami prace nasla jsem inzerat cesko-recke rodiny, kteri shaneli nekoho na vypomoc od zacatku srpna dokonce zari. Napsala jsem jim, vyslo to a o vikendu nejspis odlitam. Samozrejme jedu jako au-pair, jina prace pro me ani snad neni a navic si to nesmirne uzivam. Pouze udrzuji domacnost v cistote, proziju hezky cas s detmi a jeste mi za to plati, no neni to nadhera? Mam prostor k tomu, abych se vyblbla, zahrala hry, ktere se mnou doma nikdo nechce hrat a delala hlouposti.

Pripada mi, ze snad vsichni kolem me uz dospeli, jen ja jsem jeste porad dite. I kdyz musim rict, ze nekteri me obcas prekvapi. Jako treba Kacka Kramlova a nase "pardubicka" a samozrejme moje opici rodinka nikdy nezklame. S nikym jinym nemuzu prozit takove akce jako s nimi. Parit u Mamba, poskakovat po autech, "swingers party" na zachode pro handicapovane, Vendina urologicka ordinace, ve dve rano se zahadnym zpusobem ocitnout v divadle a stehovat kulisy a spousta jinych dobrodruzstvi.

Vcera jsem si nastesti stihla zarezervovat jizdenku a za par hodin uz frcim smer Praha, nasledne Brno a vecer skoncim samozrejme v Ostrave. Ma to svou vyhodu nejezdit se znamou spolecnosti, myslim tim Student agency, maji vzdy plno minimalne tyden dopredu. Cesta sice neni tak luxusni, ale muzu se v jedne minute rozhodnout, ze chci nekam vyrazit, coz u me neni nic neobvykleho, a neni problem odjet.

V Anglii jsem se naucila spoustu veci, jedna z nich je, nikdy se nevzdavat. Takze podruhe zarizuji Ameriku, sice budu platit poplatky za to, ze nezustanu cely rok, nestihla bych skolu, ale uz jsem do toho dala tolik penez, ze zaplaceni zpatecni letenky mi neublizi.

Jestli se mi v autobuse bude chtit, tak napisu zazitky z poslednich dvou dni. Dnesni vecer byl kouzelny, jsem plna dojmu, ale momentalne to nedokazu prevest na papir.

Vypada to, ze se na me opet usmalo stesti, snad u me chvili zustane a neodleti hned pryc.