Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejprve Australie, pak Amerika, nakonec Anglie

13. 7. 2008

Uz je to tak. Nevim proc, ale vzdycky kdyz si ve sve tvrdohlave makovici neco usmyslim, tak vubec nepremyslim nad tim, jake prekazky by se mohly vyskytnout. Vidim to jako realnou vec a az nasledne zjistim, ze nic neni tak jednoduche, jak si predstavuji. To se mi stalo i v pripade me cestovatelske vasne.

Loni jsem byla ctyri mesice v Anglii a musim rict, ze to byl pro me skvely zazitek. Zjistila jsem, ze dokazu byt delsi dobu bez svych blizkych a naplno se szit s jinou kulturou a lidmi.

To me privedlo k myslence, ze uz nastal cas splnit si muj sen z detstvi a tim je cesta do Australie. Predstava, ze stravim jeden rok v Australii me naplnovala obrovskym stestim a vzrusenim. Kolem dokola obrovske plaze, Vanoce tak trochu jinak, surfovani, zabava a spousta novych zazitku. Ale vystrizliveni prislo pomerne brzy. Jako obcan CR jeste stale potrebuji vizum a pokud zde chci zustat dele nez tri mesice,musim zaroven i studovat. Fajn, rekla jsem si, aspon rychleji najdu nove pratele. To jsem ale nevedela, jak moc je skola draha a navic je nutne zaplatit cely rok predem. I presto jsem si v tuto chvili zachovala svuj optimismus a verila, ze penize sezenu nebo se s agenturou domluvim na splatkach. Moje vidina byla takova, ze za penize, ktere jsem si vydelala v Anglii bych zaplatila letenku plus dalsi potrebne poplatky jako jsou zdravotni pojisteni, nejaka ta koruna agenture, par penizku s sebou atd. Na prvni dva mesice bych si vydelala a zbytek platila na miste. Podle mych znamych se prace v Australii hleda snadno. A je to. Jak snadne. Ale zadna agentura, bohuzel, timto navrhem nebyla tak nadsena jako ja a nevyhovela mi. Postupne jsem se smirila s tim, ze klokany hned tak neuvidim. Jenze ma touha po rocnim cestovani s batuzkem a kyratou na zadech byla tak silna, ze jsem vymyslela jinou alternativu - Ameriku.

Jiz jednou jsem tam byla. Pred sesti lety jsem stravila 14dni v Coloradu, v Denveru a okoli. Moc si z cesty nepamatuji, bylo mi 14 a mam jen par mlhavych vzpominek a spoustu zafixovanych stereotupu, ktere se v Cesku traduji. Pokud jsou tak pravdive jako o Anglicanech, pak jsou Amici docela fajn lidi. Amerika je nadherna zeme a myslim si, ze ma toho  hodne co nabidnout. A tak jsem svuj vylet zacala realizovat.

Bohuzel se potvrdilo, ze jsou Americane hodne pomali, maji na vsechno cas, a proto stale cekam na vsechny potrebne papiry, abych mohla odjet. Chtela jsem si vsechno zaridit pres ceskou agenturu, ale Kirsten-mamca, u ktere budu bydlet me presvedcila, ze pres americkou to bude lepsi a jednodussi. Jednodussi mozna, ale pomalejsi urcite. Mela jsem odjet na zacatku cervence, ale agentura pro me jeste nemela vse pripravene. Byla jsem dost nastvana. Kdybych to vedela, mohla jsem jeste jet na Rock for people, ale kupovat listek az ted na miste by bylo docela drahe. Nechtela jsem sedet jen tak doma na zadku a navic mi to ani moc nejde.

Po umornem premysleni a kalkulovani jsem dospela ke dvoum moznym variantam. Bud odjedu do Prahy a najdu si tam praci nebo pojedu do Anglie do doby nez se vsechno vyridi. Mohla bych se opet videt s prateli, s rodinou, u ktere jsem loni bydlela a oprasit moje jazykove dovednosti. Popravde receno do Prahy se mi moc nechtelo. Ne, ze bych to mesto nemela rada, dokonce mivam obcas stavy, kdy bych se tam i prestehovala, ale nastesti uz vim, jak tyto chvilky resit. Odjedu na par dni do Prahy a po Ostrave se mi zacne styskat. Nevim co to mesto v sobe ma, ale tahne me to vzdy zpatky. Prirovnala bych to k tomu, jako kdyz je vam urcity clovek sympaticky, jste s nim radi, a proto vyhledavate jeho spolecnost. Spousta lidi vi, jak moc mam Ostravu rada, ale vetsina z nich to nechape. I kdyz musim rict, ze jsem po spolecne stravenem vikendu presvedcila par lidi, ze Ostrava uz davno neni ta oskliva tezebni lokalita, ale fajn mesto. To jsem ale trosku odbocila od toho, co jsem chtela napsat. Mozna o Ostrave napisu samostatny clanek, rozhodne by to stalo za to.

Nakonec to dopadlo tak, ze jsem se v patek 4. 7. rozhodla a domluvila, ze pojedu do Anglie a v pondeli jsem uz frcela smer Londyn. Zustanu tady do doby nez se vse vyridi.

Tak mi drzte palce, at to vse dobre dopadne a hlavne at je to co nejdrive.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kačce

(Kreestynka, 14. 7. 2008 9:59)

Krásný článeček, hele, ještě jednou Ti chci popřát moc moc hodně štěstí do té Anglie, aby sis to tam s Jenny užila, a pak hlavně, aby se co nejdříve podařilo vyřídit Ameriku a tys konečně mohla šup šup tam!! Ne, že bych Tě tady jako nechtěla:-))) Ale víme, že je to tvůj sen a jak se vrátíš, s námi zase můžeš být celou věčnost, takže nestýskat si a užívat si všechny příležitosti, co se naskytnou!!! A myslím si, že to ty umíš:-) Tak cestování zdar a sílu a hlavně štěstíčko!!! Mám Tě ráda! Tvoje Kristýnka:-) (web: www.bohem.estranky.cz)